Srpen už je pro mě druhým rokem zvláštním stresovým obdobím. Vybavuji si to, jako by to byl dnešek, kdy jsme s přítelem minulý rok touto dobou seděli s hlavou v dlaních nad otevřenými inzeráty bytů a byli bezradní. Jeden byt byl moc drahý, druhý zase připomínal sklepení pro kola, další sice za příjemnou cenu, nicméně zaplácaný příšerným množstvím rozpadajícího se nábytku, neskutečně zabordelařenou a špinavou koupelnou apodobně. Nakonec jsme vybrali úplně nový byteček v novostavbě v Horních Měcholupech v Praze, ale museli jsme vzít v potaz 45 minutové dojíždění do centra Prahy.

Dnes jsem ale tu v jižních čechách, sedím v mekáči poblíž Tábora a opět mám složenou hlavu ve svých dlaní. Opět si lámu hlavu nad tím, jak tohle vše dopadne a kam půjdem tentokrát.

Nyní je to trochu jiné. Ráda bych se přestěhovala komplet s většinou mých věcí a našla si byt s pračkou… tedy už si sama prát, vařit a hospodařit. A jelikož v tom bytě budu trávit hodně svého času, nesmí to být nějaká díra. Nemyslete si, nejsem zas tak náročný člověk, jen zkrátka potřebuji pro své bytí příjemné prostředí. To nemusí být v žádném luxusním bytě, ale musím se v něm cítit dobře. Prosvětlený prostor, světlé zdi, klidně prázdný pokoj bez ničeho, kam bych si lupla svůj jednoduchý bílý pracovní stůl – ikea, matraci s hromadou polštářů a odkládací noční stolek. Nějak už bych si to tam zabydlela.

Jenže najít právě takový prostý prázdný světlý byt je oříškem. Tak snad to letos zvládnem minimálně tak dobře jako loni… a doufám, že i líp. No…

Nechme se všichni překvapit.


, líbílo se: 10x

Napsala Kler

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *