Za pár minut bude půlnoc. Unaveně mžourám do rozsvíceného notebooku a nemůžu jít spát, přestože bych to měla svýmu tělu dopřát. Vždycky, když u nás zaklapnou dveře a já se vrátím od přítele, dostávám se do fáze, kdy jde veškeré odreagování pryč a znovu se na mě navalí hromada starostí, stresu a nevyřešených otázek. Inernetový vyhledavač zahlcuji těmito spojeními – „fajn brigady ceske budejovice, jihoceske reality, bydleni v CB,…“ neustále stránky aktualizuji a když už jsem úplně v koncích, vracím se zpátky k bytům a pracím, které se mi dřív nezdály, snižuji si nároky a přemlouvám se, abych šla dělat číšnici do zakouřené hospody nebo šla na kolej, která leží od mé školy přes celé město. Ve finále ale skončím vyčerpaná v posteli opět s přesvědčením, že zítra bude lepší den a brzy bude líp… jen si musím počkat.

Dnes, ale také jako jakýkoliv jiný den, mě drží v dobré náladě pocit, že při tomhle všem mám někoho vedle sebe…

Před pár dny jsme byli s mým přítelem na vínečku a pivu v jedné naší oblíbené hospůdce u nás v městě. Chodíme tam každý týden, umíme se tam parádně odreagovat a nějak se nám tam líp řeší neřešitelné… Tento den nám ty dvě sklenky slabého alkoholu také ten den zpříjemnili.

Jen tak jsem vedle něj seděla a na chvíli jsem přestala řešit okolní svět plný starostí. Opřela jsem se o jeho rameno a nechala se jeho druhou rukou obejmout. Příjemně hřál a nebyl to jen ten světřík, co na mě sálal. Byla to láska a klid. Takový ten pocit, který vám říká: „všechno je tak jak má být a vedle tohohle člověka nemám strach jít kupředu„. On mě opravdu popohání. Každý den nastane minimálně jednou chvíle, kdy se zastavím a prohrabávám se mezi vzpomínkama s cílem najít v nich nějaký krásný moment, který jsem s ním zažila. Ten během pár sekund nacházím a chytnu se ho jako klíště… vysávám z něj veškerou pozitivní energii a lásku, jak jen to nejvíc jde. A během následujících dnů si tvořím další a další vzpomínky pro budoucnost… ty mi budou jednou nápomocné.

Když budete někdy v nouzi, taky najděte nějakou krásnou vzpomínku z minulosti a pořádně si jí nechte zlepšít náladu. Třeba vám taky, jako mě, dodá kuráž do dalších dnů. 🙂

 

 

 


, líbílo se: 13x

Napsala Kler

4 komentáře

Lucienne

Oh, úplně vím, očemmluvíš. Aktuálně taky sháním práci a brigádu, akorát v Praze a není to o nic snažší, než to hledat kdekoli jinde. Každopádně ta „síla vzpomínek“ o které mluvíš mi nejvíce pomáhá, když jsem třeba v opravdu těžké situaci, když už nevím kudy kam a vždy mě to nějak popostrčí 🙂 Krásný a motivační článek Kler 🙂

Reply
Kler

Ano, jde jen o to jak se k danným situacím postavíme v naší hlavě…. jaké máme myšlenky. A jak moc umíme myslet pozitivně. 🙂

Reply

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *