Mám ráda cestováním autobusem, jako třeba dnes… Jako vždy jsem opět stála už 10 minut před příjezdem autobusu na zastávce (vždy musím být všude minimálně o 5 minut dřív), položila si tašku na lavičku a rozhlížela se kolem. Vedle mě stál malý klouček v kostkované zakasané košili do kalhot, netrpělivě sebou hýbal, blond vlásky učesané, ruce za zády. Chvíli na to jsem si všimla, že v ručičkách něco žmoulá a řádně danou věc drží schovanou za zády. Usmíval se. Sluníčko nás ozařovalo a povzbuzovalo naše úsměvy. Překrásné ráno.

Jakmile autobus přijel, vystoupila z něho hromada lidí a s nimi i jeden pán v proužkované košili zakasané do kalhot, blond učesané vlasy, úsměv od ucha k uchu. V tu chvíli se malý klouček s čímsi tajemným v ručičkách sebral a vyběhnul naproti tomu pánovi. Než ho klouček stačil obejmout, zastavil se, začal přešlapovat na místě, pohled zabořil do země a nervózně vyndaval ruku směrem k pánovi. V ruce měl Rafaello, kterým udělal pánovi takovou radost, že ho k sobě ohromnou silou přitiskl a vlepil mu pořádnou pusu na tvář. Pak ho ještě pohladil po vláskách a vesele si spolu vykračovali směrem z nádraží. To už jsem to dávno celé pozorovala ze sedačky v autobuse.

Pro někoho tento „minipříběh“ možná bude bezvýznamný, nicméně mě málem ukápla slzička štěstí, jak moc byl tento okamžik dojemný. Přesně kvůli takovýmto podobným minipříběhům ráda jezdím čas od času autobusem. Často si při tom vzpomínám na své tajné ježdění místo školy do Brna (od školy přes 100km), kdy mi bylo asi 15 let a já jsem zrovna byla bezmezně zamilovaná do kluka, který ode mě bydlel 300km. Viděli jsme se sice jednou za čas, ale byly to jedny z nejromantičtějších zážitků, jaké jsem kdy zažila. To loučení na nádraží plné slz, kdy jsme se objímali u autobusu a využívali každé vteřiny do odjezdu… ty lidi, co téměř brečeli s námi. 🙂

Jaký máte vy vztah k ježdění autobusem? Také si na tom umíte najít něco příjemného, jako třeba já – pozorování minipříběhů cizích lidí?  Pochlubte se v komentářích. 🙂

Krásný den všem.

K.


, líbílo se: 10x

Napsala Kler

1 Comment

Kika

autobusom cestujem denne do školy a občas sa stane, že zachytím nejaký dojemný mini príbeh, ale viackrát sa bohužial stáva, že vidíte konflikt s nesprispôsobivými občanmi alebo vás niekto začne otravovať. A tieto chvíle sú bohužial oveľa častejšie a vymažú vám z pamäte tie pekné okamihy.

Reply

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *