Taky se vám někdy stává, že v jednu chvíli máte náladu na to rozdávat všem pozitivní energii a skáčete do vzduchu a hodinu na to brečíte v posteli? Mně se to stává poslední dobou často. Ale já jsem extrémně citlivý člověk, takže kdo mě zná, ani ho tahle zpráva nepřekvapí…

Nejradši bych vám sem každý den psala jeden motivační článek za druhým, jenže někdy člověku zkrátka dojde síla a bud nebude psát pár dní nic nebo napíše tohle.

Když nám nevyšla prohlídka prvního bytu, byla jsem smutná. Jakmile nám po týdnu nevyšel další byt, byla jsem naštvaná. A nyní, když nevyšel další byt, tečou mi slzy po tváři a mám sto chutí se na všechno vykašlat. Už se nepodívat ani na jeden další inzerát. Já se totiž v každém bytě vidím téměř hned, co se o něm dozvím. Okamžitě si v hlavě rozvrhnu, kde co bude, co dám pryč, kam budu v okolí chodit běhat a kde budu popíjet vínko. A s každým bližším dnem k prohlídce si představuji víc a víc věcí. Potom se ale vše zvrtne a můj pocit naprosté euforie vystřídá během chvilky pocit obrácený. A na tohle už opravdu nemám sílu.

Proto jsem si sedla k notebooku, píšu tohle a až dopíšu poslední slovo, zaklapnu ho a celá vypnu spolu s počítačem. Na chvíli se přemůžu a stanu se flegmatikem, kterým jsem ještě nikdy nebyla. Musím se to naučit! Musím se sebou něco dělat a nebrat vše tak vážně.

Vypínám.


, líbílo se: 15x

Napsala Kler

1 Comment

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *