Začalo to tehdy, kdy jsem viděla svůj odraz v zrcadle a nevěřícně jsem kroutila klavou nad tím, jak jsem opět přibrala. Svojí stavbu těla může každý nějakým způsobem ovlivnit, nicméně základy má dané geneticky a proto je předem jasné, jestli jste typ, který může jíst co chce a kdy chce – neztloustne nebo se zkrátka musíte hlídat tak, jako já. U mě stačí týden jíst a nemyslet na to, kolik toho sním, jím třeba každé dvě hodiny, sladké..slané… všechno možné. Nehýbu se. A ihned po tomto jednom týdnu začnu nabývat na váze. A je to na mě hned vidět.

Dnes už vím, že to tak dál nejde. Vím, že například můj přítel mě má tak moc rád, že mu nevadí, jak vypadám, ale mě ano. Musím být sama se sebou spokojená a být zdravě sebevědomá, abych teprve potom mohla pozitivně žít a fungovat. Nerozumím tomu, když někde slyším, jak o sebe ženy přestanou dbát jakmile je po svatbě (že už nikoho novýho svým vzhledem nepotřebují přitahovat), přestanou si upravovat vlasy, nehty, začnou se starat pouze o domácnost a celý svůj zbytek života dobrovolně odevzdají muži a dětem. Já jsem toho názoru, že by se o sebe měla žena starat stále. Za prvé proto, že je třeba přítele či svého muže dobývat stále (nebrát ho jako samozřejmost), za druhé proto, že teprve když se my ženy samy cítíme krásné, přitažlivé a sebevědomé, pak teprve umíme být spokojené a rozdávat pozitivní náladu kolem sebe.

Proto jsem se jednoho dne sebrala, objednala si nové oblečení na běhání a napsala svojí kamarádce H. z dětství – která jde zrovna i na vojenskou školu – tudíž potřebuje trénovat… „můžu jít s tebou zítra na stadion? Zaběháme si a vemu i švihadlo a posilovací gumu…

Naštěstí je tahle budoucí vojanda akční, takže jsme ještě ten den vyrazily. Nemohla jsem uvěřit sobě samé, že jdu dobrovolně cvičit mezi lidi (jsem ta, co stále cvičí pouze doma u youtube nebo doma skáče přes švihadlo, protože nechce, aby jí ostatní viděli, jak se potí, jak se zadýchává, jak nemůže….) Někdy je zkrátka potřeba překročit takovou tu svojí konfortní zónu, kdy musíme zatnout zuby a jít prostě do toho!!  Moc mi navíc pomohlo to, že jsem měla na sobě nové úžasné norské oblečení od Kari Traa no a v neposlední řadě samozřejmě to, že jsem v tom nebyla sama. S H. jsme nejdřív uběhly 2km na rozehřátí, pak jsme si chvíli zaskákaly a zaposilovaly, daly další kolečko a šly 5km pěšky. Pro začátek skvělý start a já druhý den cítím bolavá stehna, zadek i trochu břicho – ještě jsem si potom večer dala 10 minutovou posilovačku na břicho.

Můžu říct, že mě tenhle venkovní trénink strašně nakopl a hlavně překvapil – nedošlo u mě k žádným heart attackům, apodobně 😀 Navíc mě to hned víc bavilo, protože jsme měly s H. o čem mluvit a hlavně jsme se nasmály do zásoby na týden dopředu.

VŠEM DOPORUČUJI – VE DVOU SE TO OPRAVDU TÁHNE LÍP!


, líbílo se: 14x

Napsala Kler

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *