A už je to tady. Nedodržela jsem něco, co jsem tu na blogu začala a to včerejší úterní dávku inspirace. Klasická Klára by tu nyní začala psát hromadu prvotřídních výmluv, které by všechno zaonačily, ale ta nynější, která se neustále vyvíjí, učí a pracuje na svých chybách, ta sem napíše prostě „vykašlala jsem se na to“. V upřímnosti začínám být mistr, nicméně v boji proti prokrastinaci to bude složitější.

Nedavno jsem se s kamarádkou ze školy bavila o tom, jak si dokážu do hlavy a do diáře namontovat tolik plánů a nejrůznějších cílů, že je potom nestíhám realizovat. Nebo je zkrátka nezvládnu. Do letního semestru jsem si už zaregistrovala neskutečnou hromadu předmětů s úsměvem na tváři a s optimistickými řečmi typu: „joo, naučím se k tý fránině a ájině ještě španělsky a rusky a budu chodit na obchodní dovednosti, kde se naučím jednat se zákazníky, a půjdu na školení, kde dostanu certifikát Public relations, a brzy začnu podnikat, budu mít svůj obchod, do kterého šoupnu dva stolky s židlemi, bar a lidé si tam budou moci chodit nakoupit, ale také rovnou odpočívat a své nákupy pěkně probrat, budu podnikatelkou roku….“ A mohla bych zajít do nejvzdálenějších absurdit, které jsou mému já ale tak moc podobné, až se mi chce brečet (smíchy?).

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Před necelým rokem jsem chtěla být psycholožkou, před očima jsem měla svou malou útulnou kancelářoordinaci uprostřed lesa, celou prosklenou, aby se v ní dalo příjemně relaxovat a přemýšlet o sobě, kde bych lidem pomáhala žít lepší a klidnější životy, samozřejmě jsem na tom promítacím páse byla ta nejvyrovnanější osoba pod sluncem, zářila jsem pozitivismem na všechny strany a změnila spousty smutných životů.

Je mi 20 let a nemám páru o tom, co chci jednou dělat, jako by mi bylo 10 let. Chci dělat všechno. Být na rok tou psycholožkou, druhý rok majitelkou svatebního salonu, třetí letuškou a čtvrtý redaktorkou lifestylového časopisu. Nemám žádnou jasnou odpověď pro mého starostlivého dědu. Neuspokojuju tím své rodiče, kteří by pro mě udělali první poslední. Chovám se jako dítě.

Přítel už nade mnou mává rukou, jakmile příjdu s nějakým dalším nápadem, do čeho se chci pustit. A já se s každým dalším utvrzuji v tom, že tentokrát už ale jo, tentokrát to dotáhnu do konce!

A přitom nedotáhnu do konce ani plán na každoúterkovou inspiraci na mém blogu…

Tak alespoň jednu jistotu máte… na instagramu jsem tak aktivní, že fotky s minipříběhy přidávám téměř denně.

A teď už na vás mám jen pár otázek, jste ve svém životě vyrovnaní? Máte jasně dané cíle, za kterými si jdete, nebo je taky jako já pravidelně měníte a nevíte, co vlastně chcete? Jak s tím vším nakládáte?

Úspěšný týden všem! Vaše neustáleseučící Klér.


, líbílo se: 10x

Napsala Kler

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *