Téměř každý se alespoň jednou za 31.12. zamyslí nad tím, jaký byl jeho celý rok. Já to mé tradiční snění provádím až po půlnočním přípitku, kdy se zadívám na oblohu a s každým odprásknutím další rachejtle mi probleskne hlavou vzpomínka na předchozí rok. Dělám to tak už několik let a symbolické spojení ohňostroje se vzpomínkami mi každoročně vžene do očí nepatrné slzy, takové, které vidím a cítím jenom já. Někdy si posmutním, někdy se mi roztluče srdce radostí. Jindy zas obojí.

Tento článek píšu z peřin 1. ledna, zatímco vedle mě věrně přilehla Margo, uvelebila se mi k nohám a přidala mé náladě ještě více radosti. I ona bude v mém ohlédnutí za předešlým rokem hrát velkou roli. Ale nebudu předbíhat. Teď už se jen pohodlně usaďte, zavřete se někam do tepla a klidu a nechte se vtáhnout do mého života roku 2015, jestli chcete!

První měsíc byl pro mě snad nejzlomovějším v roce, a to proto, že jsem se po prvním semestru odhodlala k ukončení jendoho ne pro mě vyhovujícího oboru univerzity Karlovi. Odhodlání je možná silné slovo, když jsem po zoufalých probrečených nocí pomalu začala balit svůj pražský život do tašek a se sklopenou hlavou se vrátila do jižních Čech. Praha byla skvělá zkušenost. Byla jsem vhozena do největšího města, v jakém jsem kdy bydlela a téměř vše jsem si musela zařídit sama. Naučila jsem se cestovat po Praze, přestože jsou moje orientační smysly na bodu mrazu, začala jsem rozpočítávat náklady na živobytí a strategicky vymýšlet levná, ale přesto zdravá jídla. Vytvořila jsem nám s přítelem v jednom nádherném úplně novém světlém bytě krásný studentský domov téměř podle svých snů. A toho všeho jsem se musela během měsíce zbavit. A důvod? V oboru, který jsem si sama vybrala, mě nebavil snad ani jeden předmět, každý den mě vytáčel přístup učitelů ke studentům, někdy jsem se ani nedočkala učitele, který vůbec nepřišel do hodiny a když už ano, rozvalil se unavený ke stolu, otevřel Monstera a vysoukal ze sebe pouze pár omluvných vět. A šli jsme domů. Šla jsem z Karlovky a nikdo už mě tam nikdy neviděl. (Nechtěla bych zavrhnout celou univerzitu, věřím, že má i své kvalitní obory, nicméně fakultu Humanitních Studií se mi nikomu doporučovat nechce). A také si uvědomuji, že můj odchod není vina Karlovky, ale mě samotné. To já si hloupě zvolila špatný obor. Já byla naivní a zaslepená.

Po odstěhování z Prahy mi kleslo sebevědomí, připadala jsem si hloupě, že jsem nevydržela ani rok na Vejšce, a proto jsem začala pracovat, vydělávat a učit se na přijímačky. Rozhodla jsem se přihlásit se na žádaný obor psychologie na pedagogické fakultě a dala jsem si tento vysoký cíl proto, abych přesvědčila samu sebe, že na to mám, že jsem holka z cizojazyčnýho gymplu, která odmaturovala z matematiky ve francouzštině! Která se vždy vše naučila i na samé jedničky, když chtěla. Od února do května jsem jen a jen pracovala, začala jsem skákat přez švihadlo, učila jsem se na přijímačky, každý den jsem vstávala v 5 hodin do práce a to až do října, kdy jsem konečně dala výpověď a sbohem dělnické a monotónní práci. Ale to už zase předbíhám.

Když se jaro postupně měnilo v léto, hodně jsme cestovali, vyjeli jsme do Tater, kde jsem vyběhla do kopců a překvapená nad sebou a plná euforie, že zvládám běhat i v náročnějším terénu, jsem sršela štěstím a dobrou náladu (to se ale stává vždy, když cestuju). Rozjímala jsem tehdy nad tím, jak se mi vše daří, sebevědomí se mi postupem času vrátilo, byla jsem zpět ve formě a kdesi u slovenských hranic s polskem na voru jedné řeky, na které jsme se s přítelem plavili, už se rýsoval jeden kulišácký plán.

IMG_2552 IMG_2656 IMG_2682

Do června jsem přilítla silná a plná pozitivní energie. Nicméně jsem na své pomyslné horské dráze opět sjela až na samé dno a to když jsem se nedostala na vysněnou psychologii a neměla jsem ani záložní plán. To jsem se uzavřela sama do sebe a podkopala jsem si sebevědomí ještě víc. Tentokrát už jsem si myslela, že opravdu nic nedokážu, zklamala jsem své rodiče i sebe samou. Přihlásila jsem se do druhého kola na ekonomiku podniku v Českých Budějovicích. Já, co vždy snila jen o studování a bydlení v Praze. Já co víc snila než konala.

Z tohoto pomyslného dna mě vytáhl právě nápad z Tater. Pořídila jsem si fotoaparát Olympus Pen E-Pl7 a začala budovat svou webovou stránku, kterou mi pomohl vytvořit přítelův kamarád a je to právě ta stránka, kde toto čtete. Náklady to byly nemalé, ale s pomocí přítele, který vedle mě na té své horské dráze sedí stále se mnou, se web po procestovalém létě podařilo spustit.

Psaním jsem ze sebe ventilovala veškeré své myšlenky a blog mi pomohl k tomu, abych mohla na své životní dráze postupovat směrem k výšinám.

Processed with Rookie Processed with Rookie Processed with Rookie Processed with Rookie OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Opět jsme v září vyrazili do Tater a tentokrát jsme s přítelem překonávali krizi za krizí, učili jsme se tolerovat věci, co se nám na tom druhém nelíbili a které postupně začali v našem dvouletém vztahu vyplouvat napovrch. Jistě a velmi tvrdě jsme přešli z prvotní naivně zamilované fáze do té hlubší, která nás testovala takovým způsobem, že jsme si vjížděli do vlasů, často padala i příšerná slova, na která bych nejraději zapoměla. Byly dny, kdy jsme se navzájem proklínali, ty se střídali s těmi, kdy jsme si odpouštěli a bezmezně se milovali. Mé 20 leté já vedle jeho o 8 let staršího se oproti němu ještě vyvýjelo, učilo a nepatrně měnilo. Poznala jsem na sobě i stránky, kterých jsem si nikdy dřív nevšimla a které byly, nebudu vám nalhávat, dost otravné. Ty jsem ale i najednou začala objevovat na přítelovi a tak to byl v tu dobu nekončící boj. Ten pokračuje v menším měřítku až dodnes, ale troufám si říct, že se možná dočkáváme nějaké stability a tolerance. Možná se rýsují lepší časy v našem vztahu, ale nechci nic zakřiknout… stále na sobě pracujeme. Nevzdáváme se.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Koncem roku jsem začala hledat svůj vnitřní klid. Napomohl tomu pobyt v resortu Svatá Kateřina, který mě inspiroval k zdravému životnímu stylu a k nalezení si toho svého času sama na sebe. Od té doby se snažím nezabývat se blbostma, ale soustředit se na pro mě důležité věci, které mě nějakým způsobem posouvají dál a díky kterým se vyvíjím. Dávám si už po předešlých pádech pouze malé cíle, které krůček po krůčku plním, škola mě baví víc, než jsem si myslela a hlavně mi i jde, mile mě překvapila. Záložní škola, která nemá nejlepší pověst, se ukázala jako pro mě snad nejvhodnější. Většina studentů na škole nemá příliš zájem o cestování, což mě celkem šokovalo, ale díky tomu budu moci v březnu snadno odcestovat do Finska!

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Abych nezapoměla, v říjnu jsme si pořídili koťátko, malou Margo, ze který se vyklubala nejhodnější a nejpřítulnější kočička, jakou jsem kdy poznala. Nyní po 3 měsících si už bez ní nedovedu představit svůj život. Stala se součástí rodiny a je to takové mé dítě. Nikdy jsem nevěřila, že jsem schopna se tak moc zamilovat do zvířete (vždy jsem měla pouze křečka nebo želvu), ale stalo se tak. Go se na mě stala závislou a já na ní. Její návyky jsou podobné těm psím, stále mě následuje, pokud jsem doma, tak spí pouze vedle mě nebo na mě, nikde jinde, nechá se mazlit a nosit, sama se chodí, jak my říkáme, „poňuňat“. Spojuju jí také s naším stěhováním do Budějovic, kde jsme našli byt v 6 patře na kopci, kde každý den pozorujeme celé Budějovice jako na dlani.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Na konci roku má horská dráha zůstala v rovině a já si vážím každé klidné chvíle. Nový rok bude peprný a bude se toho dít tak moc, že už se nemůžu dočkat, až si udělám čas na sebe a mého mintového diářího pomocníka a vše společně sepíšeme. Nebyla bych to přeci já, kdybych si alespoň ty nejdůležitější body nezorganizovala.

Já vstupuji nejen do roku 2016, ale také do svého 21. roku, zítra mám narozeniny, které už sice nevnímám tak, jako dřív, ale jsou to takové moje 2 vstupy hned po sobě.

Vám všem, kteří tohle dočetli, přeju POHODOVÝ rok 2016 a zase o kousek lepší než ten předchozí. Také vám i sobě přeju, abyste neopakovali chyby, kterých jste se dopustili, abyste na sobě s radostí pracovali po celý další rok a měli z výsledků radost.

Krásný den.


, líbílo se: 12x

Napsala Kler

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *