Sedím mlčky v posteli obklopená horou polštářů, popíjím sklenku červeného a právě jsem dokoukala Stážistu. Dlouho jsem neviděla tak příjemný film, ve kterém vás nic nepřekvapí, ale také nic neštve. Zkrátka jen sedíte, odpočíváte a je vám příjemně. Tu a tam mi pouletí koutky rtů a já se přistihnu s úsměvem na tváři, jaký jásá dětem v obličeji před štědrým dnem. Ještě pořád se nemůžu vzpamatovat z rozhodnutí, které jsem před pár hodinama udělala. Jiní by se těšili, ale mávli nad tím rukou a brali to jako část svého volného studia plného všemožných příležitostí. Já si ale už dopředu představuji, jak budu muset mluvit pouze anglicky s cizími lidmi a k tomu na veřejnosti… něco malého ve mě se už nepatrně chvěje nervozitou. Je to totiž krok vpřed z mé komfortní zóny.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A o čem, že to vlastně mluvím? Dnes jsem oficiálně a závazně potvrdila svou účast na mezinárodním business týdnu v zahraničí. Tento týden se řeší ekonomicky zaměřený projekt v různých zemí Evropy v partnerských školách té naší. Když jsem si projížděla nabídku v letním semestru, viděla jsem Holandsko, Portugalsko, potom úžasnou Paříž a v neposlední řadé Vídeň. Jakmile jsem ale zahlídla Finsko (Lahti), okamžitě jsem si přečetla téma projektu a pár minut na to se bezhlavě přihlásila. To už jen doprovázelo shánění informací, co – kdy – kde, a už to jelo. Obrovské vzrušení a natěšení doplnila po autorizačním emailu kapka nervozity. Klára je totiž strašná trémistka, bojí se vystupovat na veřejnosti (poslední den se bude veřejně prezentovat zkoumaný projek v angličtině), necestuje sama dál než 150km, trvá jí, než si zvykne na nové lidi ve své blízkosti.. někdy u někoho i několik let.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Dnes ráno se ve mně ale něco hnulo a jakýsi hlas uvnitř mě nahlas  promluvil: „jdi do toho a přestaň odmítat věci, u kterých se trochu zachvěješ nervozitou! Překroč komfortní zónu! Nebuď zbabělec!„. A definitivní email byl v tu ránu na světě. Tento IBW (international business week) už nejde odvolat. Musím letět. A chci!

Možná si někdo z vás klepe na čelo a říká si, proč takovou věc řeším a jak můžu být nervózní, ale já zkrátka taková jsem. Necítím se příjemně mezi cizími lidmi a dlouho mi trvá, než si na ně zvyknu. Jsem si často hodně nejistá a také si málo věřím, přestože vše může nasvědčovat opaku. Uvnitř jsem často introvertní tichá osoba co má ráda svůj prostor a klid. Chci se ale přes to přenést a tuším, že cesta do Finska bude jedním z krůčků za mým lepším a sebevědomějším já… co myslíte?

 


, líbílo se: 12x

Napsala Kler

2 komentáře

Lucy

Na čelo si opravdu neklepu jsem úplně stejná 🙂 nikdo v mém okolí to moc nechápe, přítel je v tomhle úplně jiný a tohle mu nedělá problém 🙂 z tohohle bych byla také nervózní a věřím, že ještě budeš, ale zpětně toho litovat nebudeš 🙂 a už se těším na fotky, které – doufám – budeš postovat na instagram 🙂

Reply

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *