Je pátek ráno a já mám čas. Život se na chvíli uklidnil. Zpomalil. A tak se mi vnuknul nápad na článek. Jen, teď už si vůbec nejsem jistá, jestli si ho někdo přečte. Přeci jen, všichni známe tu poučku čtených blogů „hlavně přidávejte pravidelně!“ Úspěch zaručen.

Můj antiúspěch taky zaručen, ale přesto mám chuť to napsat, takže pokud tohle čtete, asi vám buď moje články hodně chyběly, nebo se jen hodně nudíte. Tajně stále doufám, že to první.

A jak se vůbec všichni máte? Co vaše zkoušky? Maturity? Přijímačky? Určitě už si většina z vás užívá toho uklidnění jako já, užívejte si to, protože ikdyž se vám to teď zdá, jakože máte to nejhorší za sebou, pravděpodobně tomu tak není, ale nechci předbíhat. Já se kdysi z maturity radovala přibližně 2 dny, bohužel mě to přešlo poměrně brzy a to z toho důvodu, že jsem absolutně nevěděla, co si v tu chvíli počnu, kam půjdu, neměla jsem žádný větší hlubší zájem o jakýkoliv obor… to nevědomí se nabalovalo o paniku a oslavy maturity byly tutam.. To vám zas ale povím jindy.

Dnes se chci zaměřit na běh, protože mě po sto letech mile překvapil. Kdo mě sleduje na instagramu tak ví, že mám od Vánoc běžící pás, na kterém pravidelně běhám-chodím do kopce. Nesnášela jsem totiž běhání venku. Nesnášela jsem pohledy lidí. Nechtěla jsem, aby mě někdo viděl spocenou a na pokraji úmrtí z pouhých dvou kilometrů.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

KLERWONDER, OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Předevčírem jsem ale konečně vyběhla, protože bylo krásně a hlavně mi přišly úžasný běžecký boty, které mi k nakopnutí pomohly. Okamžite jsem si je nazula a šla jsem, nastavila jsem si program od Freeletics, který mi vyhovuje v tom, že se střídá rychlý běh s krátkými pauzami (díky těmto intervalům se prý lépe spalují tuky… než když běžíte půl hodiny vkuse pomalu).

Vyběhla jsem a po 15 minutách jsem se sama sebe ptala, tak kdy už se složíš? Kdy zastavíš? Jaktože ještě můžeš? Byla jsem tak moc překvapená, že jsem dostala jakési nakopnutí a běžela jsem dál a dál s ještě větší chutí. 1km jak nic. U druhého mě začali trochu bolet nohy. U třetího jsem si už dávala pozor na dýchání… a v tu chvíli jsem doběhla skoro až domů, kdy jsem skoro i litovala, že už tam jsem. Nepochopím. Budu to muset jít zkusit znovu, abych se přesvědčila, že to byla vážně pravda, že jsem si to jen nevymyslela. 😀

A k té hudbě? Pár písniček, které mi hrály v uších, mě okamžitě pobudilo k tomu, abych běžela najednou daleko rychleji. Fakt. Připadala jsem si jako superhero. Jako když nemám žádný limity. A k tomu se asi vztahuje i fakt, jakým žánrem ty songy jsou. Asi by mě nenakopl lehkej popík nebo disco, či house. Já potřebuju něco tvrdšího. Zjistila jsem, že mě pohání hudba, která vážně tak nějak doprovází akční filmy nebo ty o superhrdinech. Nebo prostě nějakej pořádnej hip-hop, rock.

http://weheartit.com/entry/277593550/via/lovelustfaithplusdreams?page=13

Takže tady je můj nakopávací seznam. Když mu dáte šenci, slibuju vám, že se ve vás nějaký ten superhrdina taky probudí. PS: máte to i s prokliky.

300 Violin Orchestra

50 Cent – Ready for war (Jdeme běhat nebo do války? Možná obojí :D)

Rob Bailey – Hungry (Pravděpodobně nejvíc motivující song ever)

Kraddy – Android Porn (Funguje, když si pustíte hoodně nahlas)

Feint – Snake Eyes (Prostě běžíte a baví vás to)

Celldweller – So long sentiment 

The Prodigy – Spitfire

Two Steps From Hell – Strength of a thousand men (Dokážete vše, co si zamanete? Já myslím, že jo, vím to)

The Qemists – Run You 

Limp Bizkit – My Generation

 

Podpořte článek sdílením

, líbílo se: 3x

Napsala Kler

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *