Zdravím všechny moje nejúžasnější čtenáře. Píšu stále jen o sobě, přitom jste to hlavně vy, kteří mě pohánějí. Chtěla bych vám poděkovat za veškeré komentáře, které mají hlavu a patu, ale i za ty, co mě chtějí jen něčim potěšit, zprávy, co mě vždycky popoženou k tomu otevřít noťas a zase vám sem něco naťukat, nafotit.

Včera mě oslovila čtenářka, která mojí blogerskou cestu sleduje snad už 7 let, což mě nejdřív trochu šokovanou posadilo na židli, pak jsem se v hlavě vrátila zpět v čase do doby, kdy jsem virtuálně psala svůj pubertální deníček. Uklidňuji se při vzpomínce na to, jak jsem veškeré trapné a zbytečné články z mého předchozího blogu smazala.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Chtěla jsem vám zkrátka napsat, že vás vnímám. Že to není jen o tom „super, další komentář“, ale opravdu mě to zajímá. Velkou výhodou je, že jich není nějak převratně moc, a tak se můžu všem věnovat naplno. Proto pište, ukažte se mi, dejte mi o vás vědět, napište mi, jak se máte, nebo jestli se v nějakém mém článku sami uvidíte.

Už mockrát se mi stalo, že mi někdo něco napsal a já dostala díky komentáři nápad na další článěk. Nikdy nevíte, jakou štafetu tím způsobíte.

Teď už ale k tématu, chtěla jsem vám stručně shrnout reakce našich rodin na zasnoubení, protože jste mi psali, jak se těšíte na další články s touto tématikou. Víte, ani pro vás nemám žádnou převratnou historku, vše šlo totiž tak nějak hladce. Nikdo se s nikým nepohádal, nikdo se s nikým nepopral, nikdo po tom oznámení nemusel meditovat. 😀 (film Příšerná tchýně nás jen tak v hlavách neopustí, viďte.)

Něco bych ale přeci jen měla. Moji rodiče se to dozvěděli asi 2 dny po zasnoubení, s úsměvem a s náznaky svatebních plánů, tipů a organizace. Rodiče Janíka to ale věděli už dlouho dopředu, ještě, než jsem to věděla já. Znáte to, jak se chodívalo a stále ještě chodívá do rodiny nevěsty, kde se žádá o její ruku? Tak můj budoucí manžel nejprve oznámil SVÝM rodičům, že si mě chce vzít. Což by ještě nebylo tak úplně nic zvláštního, dokud nepřijel ten den za mnou a vše mi nepřetlumočil. Takže pokud jste si doteď mysleli, že naše zasnoubení už nemohlo být divnější, mohlo a bylo. No schválně, jak byste reagovali na to, kdyby k vám přišel přítel a řekl „dneska jsem svým rodičům řekl, že si tě chci vzít“. Bez prstýnku, bez žádosti, jen tahle věta.

Já se smíchy svalila do postele a stále jsem dokola opakovala „co ti na to mám říct?“. Následoval ladný přechod na jiné téma a já byla vděčná, že už ten den nepřišlo na nějaký další prapodivný rozhovor.

Všichni jsou tedy z naší budoucí svatby šťastní, všichni nám to přejou, dokonce už mají někteří naši svatbu naplánovanou do větších detailů, než my sami. Moje svědkyně už vymýšlí proslov. Moje mamka už přemýšlí nad tím, koho mám pozvat a koho ne no a má tchýně, ta tuhle prý něco už taky plánovala, Janíkovi do mobilu, k čemuž mi on ale řekl, že si vůbec nepamatuje, co říkala. (Chlapi)

Tak mě napadlo, je mezi váma nějaká budoucí nevěsta? Nebo už vdaná paní? Máte nějaké zajímavé historky na toto téma? Ráda si počtu. 🙂

Zatím se mějte krásně a já se zase brzy ozvu.

PS: jo a nezapomeňte mi sem něco napsat ať vím, kdo všechno patří do mých úžasných čtenářů! 🙂

K.



, líbílo se: 9x

Napsala Kler

14 komentářů

Rose Tascher

Ty tvé články jsou tak krásné a lehké <3
Moc ráda se budu vracet na tvůj blog a jsem ráda, že jsem na něj (a na tebe hlavně) narazila zrovna teď, v tom krásném období :))

Reply
Terijans

Já se hlásím jako tvůj nový, ale pravidelný čtenář :)! Abych připojila komentář k tématu, ráda si počtu o všech tvých přípravách na svatbu, protože mě to (snad) taky někdy čeká. Ještě komentář k malé četnosti komentářů: Sama to znám, i když nebloguju vůbec tak dlouho (od června 2017). Komentáře mi píšou jen mí „skalní“ návštěvníci z řad blogerské komunity. A to je škoda, ráda bych si přečetla i komentář od někoho nového, mám pocit, že lidi mají zkrátka problém vystoupit ze stínu anonymity.

Reply
Kler

Milá Terezko, děkuju ti za milá slova, máš pravdu, často lidi „vylezou“ jen když mají co kritizovat, nebo nevylezou vůběc právě z toho důvodu, jak píšeš.

Reply
Ivet

Já jsem na tebe přišla včera..Musím říct, že mám chuť to tu celý přečíst od začátku do konce.. Miluju styl lidí jako jsi ty.. Ti co na sobě pracují, ti co si uvědomují živo(t) a přítomnost a prostě tak nějak na ten svět nahlíží jinak:) No jdu číst další články ať tě víc poznám 🙂

Reply
Lucienne

Kler, sleduji tě ještě z dob, když jsi měla blog na doméně blog.cz. Můj počítač si tu doménu pořád pamatuje a tak občas, když vyhledávám tvůj web, naskočí mi tvůj starý blog a já se musím pousmát, protože na tom je vidět, jak člověk a jeho osobnost roste.
Budoucí nevěsta nejsem, i když občas s přítelem o svatbě mluvíme a představujeme si, jaká by asi mohla být. Je pro mě uspokojivé, že se na většině věcech shodneme 🙂
Těším se na další články :)!

Lucienne_ReadLoveEat

Reply
Kler

Jé, no ja si říkala, že mi je tvoje přezdívka nějaká povědomá. Ono je taky krásný o tom jen tak mluvit a zatím jen snít… každá fáze má svoje kouzlo, tak si jí užívejte naplno. 🙂
Děkuju za krásný komentář

Reply
Michaela

Ono je to tak nějak vlastně roztomilý, není? 😀 Jinak moc gratuluji a budu sledovat přípravy svatby s napětím.

Sice nejsem nevěsta, ale taky poměrně čerstvá snoubenka, a naše okolí už má o naší svatbě naprosto jasno (rozluček se svobodou máme naplánovaných na několik let dopředu) kamarádi se předhání, která rozlučka bude lepší, všichni by nejradši viděli, že se bereme v Londýně (za pár dní se tam na rok stěhujeme) a nechci vědět, co už nám naplánovali naši rodiče. 😀

Budu držet palce, ať přípravy na svatbu jdou co nejvíc v poklidu. 🙂

Reply
Kler

Tak to máme celkem podobný 😀 děkuju moc, posílám hodně štěstíčka a nepřestávající lásky. 🙂

Reply
Ráchel

To jsou vážně hezké starosti 🙂 Vdaná už jsem dlouho, ale posledních pár let pomáhám nevěstám ve svém okolí (většinou, ale nejenom dcerám svých kamarádek) organizovat svatby – a je to můj nejmilejší koníček. Třeba tady jedna „lesní“, která nebyla v lese 😀 http://blog.rachelbicova.cz/lesni-svatba/ – pro inspiraci. Nejnáročnější je vždycky skloubit představy, očekávání a přání všech možných blízkých, to je vážně diplomacie 🙂 Ale o to víc mě těší, když se to pěkně podaří.

Reply
Vládí

Ahoj Kler,
patřím nejen mezi tvoje velké fanynky, sledující na Instagramu a čtenářky tvého blogu, ale taky do skupinky budoucích nevěst 🙂 Naše zasnoubení proběhlo na nádherném místě, u vodopádu Háifoss na Islandu. Dělám si srandu, že mě můj milý požádal o ruku po naší první noci ve stanu (začátek května – spala jsem asi v 5 vrstvách oblečení a ve spacáku s názvem „Arctica“!) a nejspíš usoudil, že teď už zvládnu všechno 😀 Bylo to krásné, plné euforie a celý zbytek výletu byl spíš takovou zásnubní cestou. Našim rodičům jsme vše řekli až po návratu domů, protože jsme se nechtěli připravit o jejich reakce. Byl zrovna den matek, takže jim ani nepřišlo divné, že jedeme se dvěma kytkama. Naši měli pracovní neděli, montérky, tepláky a neměli vůbec tušení. Když jsme jim řekli, že pro ně máme novinu, Tomáš předal mamce květinu a zeptal se našich, jestli by mu mě dali 😀 Taťka docela dlouho vůbec nechápal, co se to děje, mamka začla brečet a když jsem do třetice zamávala taťkovi před očima prstýnkem, tak začal brečet taky. Pak zavelel naše tradiční „hromadné objetí“ a všichni jsme se drželi, smáli a plakali a byl to ten nejkouzelnější okamžik. Jsem za vás moc šťastná, protože dobře vím, jaká radost to je 🙂 Moc se těším na tvé další svatební články!

Reply
Kler

Ahoj Vládi,

to je krásně napsaný, bude to určitě tvůj nezapomenutelný den.. nádhera. Máš pravdu, čeká nás krásné období 😉 jaký máte termín?

Reply

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *