Téma tohoto článku mě napadlo už tehdy ve chvíli, kdy jsem čekávala. Neustále. Na přítele, na kurýra, na telefonát. Čekala jsem způsobem, který mě zastavil v čase, přesto on sám ubíhal. Čekala jsem nevrle, naštvaně a unuděná, protože jsem prostě čekala a nedej bože, abych něco prošvihla. Byla jsem tedy stále ve střehu, připravená nikdy nepřijít pozdě, okamžitě si převzít balík, abych náhodou kurýra o pár minut nezdržela, abych nezmeškala telefonát, protože co kdybych pak musela volat nazpátek a vymýšlet, jak odůvodním to nezvednutí, apodobně.

Má hlava, jak už pravděpodobně většina z vás ví, je jeden velký chaos a bohužel i v takto obyčejných všedních věcech funguje jako chirurgovi na sále. Proto jsem se zkrátka musela naučit nečekat. Chtěla jsem se naučit jak zatočit s těmahle chvílema, abych je nepromarňovala jako doposud, aby nebyly příčinou mojeho následujícího rozhořčení, když vylítnu zlostí z důvodu, že někdo nakonec přišel pozdě, zatímco já jsem tak vehementně a pečlivě čekala.

Ono mě to nejen zachránilo od plýtvání časem. Možná mi to i zachránilo vztah, pomohlo ho udělat klidnějším, vstřícnějším. A hned vám řeknu proč.

Jsem strašně dochvilný člověk. Byla jsem vychovaná k tomu, abych co nejvíce minimalizovala způsobení nějakých nepříjemností mému okolí, abych byla všude v čas, aby se nikdo nezlobil, abych byla tou úžasnou vychovanou holčičkou. Pod touhle výchovou, která byla někdy přísnější, než být měla, ze mě vyrostl člověk, který se stále stresuje z toho, jak na něj nahlížejí ostatní, jak asi ovlivňuje životy druhých a jestli dělá vše správně tak, jak se má. Přičemž je to paradoxně ostatním většinou úplně jedno. Já jsem jim jedno. Mají své problémy a mnohonásobně peprnější historky pobíhající ve svých hlavách. Přesto jsem v hloubi duše taková, i když vím, že být nemusím.

Můj teď už snoubenec je naopak v tomto více flegmatičtější, nežene se, nestresuje se, řeší vše, až když to nastane. Často chodí pozdě. A proto jsem v začátcích našeho vztahu žila s častou přítomností své vroucí hromady nervů.

Často jsem vypěnila. Hodněkrát jsem byla naštvaná za to, že vydávám tolik sil na to, abych udělala vše, tak jak se má, zatímco Janík to neocenil, bylo mu to jedno a dokonce mě nechal čekat klidně i 15 minut venku na mrazu. Vím, že se tohle trochu plete přímo s pojmem dochvilnost, ale snažím se vám na tom ukázat, jak může čekání ničit vztah.

Nebo jsem upekla dort, uklidila krásně byt a vyčkávala, až Janík příjde z práce. Měla jsem v hlavě jen jednu věc, pěkně jsem si všechno do puntíku naplánovala a pěkně čekala. Když ale přijel, musel kvůli vážným důvodům zase odjet a já vybouchla, protože jsem přece připravila ten dort a taky proto, že jsem čekala celou hodinu nakonec úplně zbytečně.

Také, když jsme spolu ještě nebývali tak často, jsem ustavičně vyčkávala, kdy ke mně přijede. Zabíjela jsem čas a čekala jsem, abych mohla konečně zase žít. Brala jsem tu chvíli bez něj jako úplně zbytečnou, k ničemu. Když ale ve finále přijel, cítil ze mě ten tlak a viděl, jak moc se na něj upínám, což ho paradoxně stáhlo ještě víc zpět.

Jak se tedy naučit nečekat?

Od doby, co jsem na sobe začala pracovat a když jsem zrovna sama, jsem 95% svých myšlenek začala věnovat svým věcem, koníčkům, práci a brát tyto dva světy jako samostatné oddělené úžasné životy. Už se mi často nestává, že bych čekala. Od teď je mé čekání zaměněné za čtení, za focení, za vaření, za uklízení, za vyřizování e-mailů, za úpravu fotek, za hraní si s Margo, za práci, za nakupování, a tak se mi nikdy nestane, že budu naštvaná za zbytečně strávený kus času.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA Processed with VSCO with a9 preset

Sem tam příjdu o pár minut později a stále jsem z toho ještě trochu vystresovaná (síla zvyku), ale s každou takovou zkušeností je to lepší a lepší, víc si uvědomuju, že vlastně o nic nejde a většinou se nad tím nikdo ani nepozastaví. Už nečekám na telefonáty, dělám si svoje, jen si nezapomenu zapnout zvuky. Nečekám na to, až za mnou Janík přijede, protože od té doby, co jsem se naučila nečekat, za mnou jezdí z práce sám od sebe častěji, než kdy jindy.

K. <3


, líbílo se: 4x

Napsala Kler

9 Comments

Double.Claire

Jejda do je opravdu super nápad na článek a celkově i tip do života :) díky za to že píšeš tenhle blog a i když nekomentuju tak často věř že mi jím hodně pomáháš a potěší mě každý tvůj nový článek :) jako tento! Pokusím se taky chvilky čekání vyplnit něčím smysluplným :) protože jak píšeš, sama hodně čekám a pak jsem jen naštvaná a ve stresu :)

Reply
Kler

Děkuju moc, proto jsem to taky psala. :)
PS: máš krásný blog a ještě krásnější fotky z Tater <3

Reply
nikolbart

hah, vtipné je, že i mňa nedávne čakanie priviedlo na podobné myšlienky. na začiatku nášho bývania s priateľom to bolo veľmi identické k tvojmu opisu až som sa zľakla či si nečítam myšlienky 😀 až som si v hlave upratala a uvedomila si, že i keď je krásne na niekoko čakať s čertvo upečeným koláčikom, aj ten druhý môže mať svoje plány a možno len čaká ako konečne príde domov, natiahne sa na pohovku a chvíľu si zdriemne bez toho aby mal chuť na sladké. a potom si človek uvedomí, že mrhá veľkým časom,ktorý môže vložiť do niečoho iného :) takže menej čakám,aj očakávam. a tak mi je lepšie :)

Reply
Kler

tos napsala krásně, přesně tak, ne každý to vnímá tak, jako v tu chvíli my…

Reply
Cácorka z Prahy

Moc dobře vím, jak to myslíš… nebyla jsem na tom asi tak „špatně“ jako ty, ale v tom, jak popisuješ vztah s přítelem se docela dost vidím… Stačilo ale změnit práci, ve které mám super náplň, baví mě, mám ten nejlepší kolektiv, se „svýma“ holkama trávím čas v práci, ale i po práci.. začala jsem vypomáhat „na vedlejším oddělení“ o víkendech, do toho se věnuji více psaní a mám tolik aktivit, že vlastně na nějaké čekání (at už na cokoliv) nemám čas… :) Začíná mě to víc a víc naplňovat, jen si nejsem jistá, jestli si toho nenakládám na sebe teď moc a jak dlouho toto tempo budu zvládat… ale to už by bylo zas na jiné téma :)

Reply
Kler

Mas pravdu, staci, kdyz ma clovek nejake konicky, praci, neco, co ho bavi a muze se od toho cekani odprostit :)

Reply

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *