Letošní Vánoce pro mě byli v něčem úplně nové. Byla jsem pod stromečkem zasnoubená skoropaní a uvědomovala jsem si fakt, že  už budu příští rok vdaná žena. A tak jsem tam tak seděla, obklopena zamilovanými párečky od sestřenic se svými příteli přes tetu se strejdou až po mé rodiče, jediná z nich zasnoubená a zároveň paradoxně sama.

Abyste dobře chápali, můj snoubenec pochází ze Slovenska, kde se letos předělával rodný domov jeho tatínka, proto se zde po celkové rekonstrukci rozhodli stavbu Vánoci slavnostně zakončit.

A tak se mé pocity samoty střídaly s návaly štěstí při pohledu na spokojené příbuzné. Mé Vánoce byli krásné a zároveň nejsmutnější za celý můj dosavadní život. Člověk by si řekl, že ten prstýnek na levém prsteníčku bude znamenat, že prostě nikdy v těchto chvílích nebudete sami, ale pak vás zaskočí tenhle omyl. Jasně, mohla jsem jet na Slovensko s ním, jenže bych nebyla vůbec se „svojí“ rodinou, jelikož snoubenec odjel na týden, ve kterém se tu se všemi potkáváme.

Na konci Štědrého dne jsem tedy zabořila svůj uslzený obličej do kožichu naší kočky a snažila se co nejdřív usnout, aby už byl čtvrtek. (Rychle přepisuji slovo „svojí“ na „naší“, protože conevidět už bude vše mé i někoho jiného. Kdy si na takovou věc člověk zvykne?)

Ikdyž jsem si chtěla dát Vánoce offline, nakonec jsem tam stejně bruslila a ve finále jsem byla potěšena z toho, jak vy, lidi, které sleduji, prožíváte Vánoce. Všude na mě dýchala pokora a takové ty maličké kouzelné momenty, které v tomto období zachycujeme, nechlubili jste se obřími dárky, ale chvílemi, které jsou během roku neopakovatelné. Mám boží čtenáře a sledující! Děkuji za Vaše „magic moments“ pod jednou z fotek na mém instagramu. Opravdu se na mém profilu cítím jako v příjemné komunitě.

 

 

Kdo je zhnusen dnešní dobou a lidmi, jen sleduje/pozoruje ty špatné lidi. Já se od nich snažím co nejvíce odprostit, tudíž mě pak negativně neovlivňují.

Já jsem pod stromečkem našla super kvalitní nože a zapejkací misku do naší kuchyně, protože jakmile se zasnoubíte/vdáte, pravděpodobně nebudete dostávat nic jiného. A co je na tom ještě zajímavější, je fakt, že si tyhle věci budete přát nejvíc na světě. Já poslední rok krájela se sadou nožů za stovku, pak koho má to vaření bavit, že? Teď už se těším, až se společně vrátíme do bytečku a začneme vařit ve velkým. Jakmile mi skončí zkouškový/státnicový měsíc, samozřejmě. A pak už jen budu doufat, že nenastane další „jakmile“.

Také jsem se od Vánoc zabalila do nových oblečků od nejúžasnější značky oblečení pro ženy Kari Traa. Věci od nich miluju. Krásně se přizpůsobí ŽENSKÉMU tělu (nejsou stavěné jen na minivelikosti), svým střihem zamaskují nedokonalosti na postavě a zvýrazní ženské křivky. O materiálech ani nemluvě, já z té 100% merino vlny už asi nevylezu. A co vám budu povídat, rozbalila jsem si je jen díky NENÁPADNÉMU emailu, který jsem svému snoubenci OMYLEM poslala. No dobře, ne jen díky tomu, ale také kvůli tomu, že snoubenec NEZAPOMĚL a také, že by mi SPLNIL JAKÉKOLIV PŘÁNÍ NA SVĚTĚ.

 

Možná jsem tedy byla na Vánoce smutná, že se nemůžu zachumlat do jeho objetí, ale usínala jsem s pocitem, že tam někde je. Ten člověk, který pro mě dýchá a chce se mnou strávit celý svůj život. A já o jeho lásce ani na minutu nepochybuju. Jen jsem se musela víc zahrabat v mysli do těch našich minulých společných chvil, abych počkala, než přijdou ty další, ještě kouzelnější.

 


, líbílo se: 7x

Napsala Kler

6 komentářů

Bezega

Krásný článek..já mohu prozatím doufat, že tam někde taky někdo takový pro mě je.

Reply
Veronika

Juchuu nový krásný článek. 🙂 Ono to asi bylo složitější trávit Vánoce zasnoubená, a jak píšeš, paradoxně sama. Ale všechno má něco do sebe, vše se děje z nějakého důvodu. Určitě sis pak vážila každé chvilky s ním, když přijel. Znám to taky a to zasnoubená ani být nemusím. 😀

Reply
Viki

Mať tak tvoje problémy 😀 Mne nikto na ruku prsteň navliecť nechce 😀 Ani len zo srandy. Ale chápem, že je to ťažké, keď ti niekto chýba. Len už kvôli tomu nebuď preboha nikdy smutná. Buď šťastná, že niekoho takého máš. Mne chýba tak maximálne cukor.

Viki Ceglédyová

Reply
medickamudruje

Právě jsem narazila na tvůj blog. Ani nevíš jak mi tenhle pro většinu lidí možná nepochopitelný článek mluví z duše. Jsem zasnoubená, bereme se v létě a na vánoce jsem si připadala hrozně sama. Byla jsem doma u rodičů, všechno hezké, ale přesně ten pocit, že ti chybí ten koho máš nejradši zrovna v takové chvíle jako jsou vánoce. Mohla bych psát do nekonečna, al chtěla jsem jen říct, že úplně těsně chápu, jak to je 😉 jo a zahlédla jsem jednu fotku na instagramu o zasnoubení bez prstýnku… Já nemám prstýnek dodneška (nenosím žádné šperky) ale dostala jsem potom zásnubní náušnice. Je to o tom co ti dva cítí, že mezi nimi je. To vydá za tisíc šperků 🙂

Reply
Lucienne

Nedivím se ti, brečela bych do polštáře taky. Ale máte před sebou velkou spoustu nádherných Vánoc, takže je na co se těšit! 🙂
A slavili jste to spolu potom nějak dodatečně?

Lucienne

Reply
Michaela

Taky jsem si všimla, že s odstěhováním se od rodičů a zasnoubením dostávám dárky nejen pro „sebe“ ale pro „nás“… utěrky, mixér, škrabku… už bych si mohla otevřít vlastní restauraci skoro 😀

Reply

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *