Píšu vám z městečka pod Tatrami, z místnosti, kde praská krb, přestože se už venku prodírá letní počasí. Čím dál tím víc se snažím ze svého života vytěsnit pravidla a zajeté stereotypy, tudíž mi ten vnitřní krb při venkovních 20 stupních ani nevadí. Poslouchám jen praskání a šumění venkovních listů a schovávám se tu před tatranským větrem. Vnímám ticho, klid a konečnou pohodu, kterou umí vytvořit i moji rodiče, jenž jsou odjakživa notoričtí plánovači a lajnovači všeho, co se dá. Umí si sice vychutnat svůj klídek, ale příjde mi, že tak nastane až po vyčerpávajícím řízení svých každodenních aktivit a po zodpovězení milionu otázek „coby, kdyby“. Oni teď na chvíli opravdu nic neřeší a dokáží se uvolnit. Zírám a snažím se si tyto chvíle zapamatovat.

Při předsvatebním setkání našich rodičů nedochází k žádným dramatům ani faux pas. Vše plyne nějak až moc normálně, všichni se baví a každý má čím přispět do konverzace. To bude asi proto, že jsme všichni nalazení na jedné vlně – všichni jsme milovníci jídla, vína a piva, proto od rána do večera vysedáváme a hodujeme. Jídlo a pití spojuje lidi. To se ví. Proto až budete postaveni před nějakou novou nezvyklou situaci, která se týká nějaké sešlosti, uvařte hrnec výborné polévky, kupte výtečné izraelské víno a já vám zaručuji, že budou ledy prolomené. O izraelském víně píšu proto, že má opravdu zvláštní chuť, která vás chtě nechtě donutí o ní debatovat. Je zvláštně kořeněné, silné a od běžných vín úplně odlišné. Asi, jako právě Izrael. Účinky tohoto více procentního vína už jsou jen jako třešnička na dortu. 😉

Posledních pár dní vytahuju ze skříně šaty, abych v létě jako jediná neměla nohy jak sejra. Každý večer ale skuhrám zimou a vyslýchám si dokola opakované poznámky mého nastávajícího, který se mi směje pod vousy. Tak nedočkavě sním o těch nadcházejících teplých večerech. Na to, jak se budu venku se sklenkou aperolu kdekoliv v Česku cejtit jako u moře. Na letní večery nic nemá…

Taky přemýšlím o naší svatební cestě. Někam bych chtěla, to se ví, obzvlášť při myšlenkách na ty očekávající etapy života, které nastávají po svatbě. Úkol zní jasně. Užít si tohle léto na maximum. Nemyslím užít si ho naposled, ale užít si ho jako součást tohoto studentského období, ve kterém se přes pár faktur a návštěv ouřadů cejtím pořád ještě jako nevycválané dítě. Pořád volně a s myšlenkami na to, že vlastně jakýkoliv den mohu dělat cokoliv mě napadne bez téměř žádných limit. Chceme do Skotska, ale já tajně toužím po nějakém leháru u moře v resortu, kde budu nonstop napojená na bar a kde budu od rána do večera ve vodě. Nicméně. V květnu už je prý pozdě na plánování letní dovolené a pokud bych přeci jen něco suprového chtěla, asi bych tu dovolenou splácela do konce života.

Beztak se ale zeptám, nemáte nějaký tip na ostrov/pobřeží, kde je klid (v žádném případě hlava na hlavě), nejlépe možnost pronajmutí nějakého malého proskleného domečku přímo u moře? A aby nám tam před práh nosili každý den dobrá jídla? A aby to vlastně byla vila na ostrově Esmé z Twilight? 😀 (Mimochodem, v tom baráku si klidně můžete zaplatit pobyt zde.) Ne, vážně, zkrátka toužím po nějakém klidném místě, kde nebudem muset nic řešit a užijeme si úplný klídek u pláže. Navíc něco, co není nějaké příšerně drahé. Budu tedy ráda za jakékoliv vaše tipy, protože v Chorvatsku se mezi Čechy rozhodně válet nechceme.

Je pátého května. Postupně se nám plní břicha slovenskými pokrmy, tudíž se nalejvám vínem, abych předešla otázkám týkajících se estetických výsledků tohoto přecpávání. Chodíme na tatranské procházky a před silným větrem utíkáme zase domů ke krbu. Taky se chystáme se do termálů, kde si opět vyvalíme pupky, ale dnes si hodlám dát pár bazénů a večerní cvičení. Svatba se neúprosně blíží a znáte to, na fotkách vypadáte ještě větší, než ve skutečnosti jste.

Ozvu se vám zase brzy! Nějak mě to psaní v křesle u kávy chytlo.

 

 

 


, líbílo se: 8x

Napsala Kler

1 Comment

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *