NÁŠ PŘÍBĚH/PROBLÉM

Výlet do Krakova byl spontánním rozhodnutím, které jsme učinily s Barunkou před státnicemi. Měl být odměnou za ty brzy ukončené 3 roky na bakaláři. Krakov jsme vybraly proto, že jsme si nemohly dovolit nějaké přemrštěné výdaje a k tomu nás toto město po hromadě doporučení od ostatních hrozně lákalo. Za autobus jsme daly pár šupů a našly jsme si krásné ubytování tak akorát v centru a přitom v klidné části. Myšlenky na tento výlet nás držely celé učení na státnice při životě.

V obří euforii jsme se tedy ve středu vydaly do Prahy na autobus, který nás měl odvézt přímo do Krakova. Při kontrole lístků řidičem a jeho následném vyzvání k ukázání pasu/občanky jsme ale dostaly mini infarkt. Bára kvůli tomu, že v peněžence nenašla občanku a já proto, že se mi během pár sekund mihly hlavou myšlenky na konec výletu, který ještě ani nezačal. Před cestami se stresujeme kravinami a přitom zapomínáme na to nejdůležitější. Achjo, co s námi jen bude, říkám si…

Nechápala jsem. Řidič nám oznámil, že nás do Krakova vezme, ale nezaručuje nám, že zpáteční řidič udělá to samé. A ať se modlíme, ať nás nikdo nezastaví za hranicemi. Nerozuměla jsem tomu, jakto, že náš jeden řidič vzít může a druhý ne? A kdo bere zodpovědnost za lidi v buse, řidič, nebo my samy za sebe?  Se srdečním tepem hodného spalování tuků jsme se rozhodly pro risk a vykulené jsme se usadily v autobuse. Nevěřícně jsem se dívala z okna na ubíhající pražské budovy a polévalo mě čím dál tím větší horko.

Po dlouhém přemýšlením a rozmýšlením se nám sice naskytly 3 možnosti, nicméně žádná z nich nebyla 100% uklidňující. Za prvé, mohly jsme říct někomu, aby pas/občanku dovezl druhý den na tu samou linku toho samého autobusu, který by nám do Krakova pas/občanku dovezl (řidič se nám nabídnul). Nicméně žádný takový „posluhovač“, který by to pro nás udělal, nás nenapadl, jelikož jsme obě z Jižních Čech a nechtěly jsme nikoho otravovat. Další možnost byla nechat si expresně poslat pas/občanku službou, jenže jsme na apartmánu neměly zvonky a dozvěděly jsme se, že jakmile se balík dostane do Polska, místní kurýři nevolají na cizí čísla. Poslední možností bylo, abychom zpáteční cestu riskly a doufaly, že nás zpáteční autobus vezme…

Ti, co mě znají, tak ví, že bych tu poslední variantu nikdy neriskla, nedovedu si představit, že bychom stály celý den na nádraží a zkoušely autobusy, které nás vezmou bez pasu/občanky domů. Našly jsme tedy službu balikodozahranici a objednaly si expresní doručení pasu přímo do našeho apartmánu, kde bohužel nebyly zvonky. Rozhodly jsme se ale, že počkáme na sledování zásilky a budeme v tu dobu vyčkávat před hotelem.

Do Krakova jsme přijely ve středu večer, unavené z 8 hodinové cesty, nedočkavé na sprchu a postel. Jenže. Do apartmánu jsme se měly dostat pomocí kódu, který nám byl zaslán před dvěma dny. Při příchodu ke dveřím do našeho bytu ale naše kódovací zařízení divně pípalo a kód nefungoval. Volaly jsme do ubytování a nic. Po dalším zkoušení se nám naštěstí ozvala paní, která nám zatím odemkla jiný byt a čekaly jsme, až nám přinese klíče. Sláva, tak se přeci jen dneska vyspíme. Paní vypadala hodně roztěkaně a mockrát se nám omlouvala, zrovna se vybilo zařízení, přitom ještě dopoledne prý kód fungoval. Po jejím předání klíčů jsme už ale myslely jen na jedno – až si odpočineme a vrhneme se druhý den na Krakov. Balík nám měli doručovat až v pátek, proto jsme čtvrtek měly celý bez starostí, věnovovaný krásnému městu.

Čtvrtek ráno. Probudily jsme se do nádherného slunečného dne v úchvatném bytě s myšlenkou, že teď už si budeme jen užívat a nic špatného se nestane. Udělaly jsme si domácí brunch z potravin, které jsme večer předtím nakoupily v blízkém obchodě, letně se oblékly a vyrazily k řece, odkud jsme přes zámek pokračovaly až na náměstí a tak nějak se ztrácely v uličkách, chodily za nosem s ignorováním špendlíků na mapě. Brouzdat Krakovem je moje nová oblíbená aktivita. Nestíháte se otáčet, kochat a vlastně ani nestíháte fotit.

Čekaly jsme, že to tu bude nádhera, ale tak originální město jsem já rozhodně nečekala. Jako první musím zmínit obchůdky se zmrzlinou, kterých tu je v každé ulici snad minimálně 5 a navíc je každý jinak originálně laděný. V barvách, nápisech a designově pojatém interiéru se tu meze nekladou a pokud budu v Krakově někdy znovu, všechny ty obchůdky nafotím a vytvořím nějakou tour de zmrzlina. Vážně jsme zíraly. Originálních cool obchůdků tu ale bylo habaděj všeho druhu, celý náš čtvrtek tedy vypadal asi nějak takto: „hele Baru koukej…“, „a támhle, dívej se, to je neuvěřitelný“, atd. Vůbec jsme nevnímaly semtam nepříjemné davy lidí a jakmile nám trochu začaly vadit, jen jsme se vydaly jiným směrem a parkem, který lemuje celé náměstí dokola, jsme se jen přesunuly do jiné nádherné části Krakova. Výborně jsme se naobědvaly, odpoledne si trošku odpočaly a večer znovu vyrazily podél řeky do dalších končin města.

Pátka a doručování balíčku jsem se trochu děsila, ale snažila jsem se nepřivolávat to nejhorší. Dopoledne jsme udělaly takový menší photoshoot u nás v apartmánu a vyčkávaly, jak se bude vyvíjet doručování. Kolem dvanácté jsme se ale dočetly, že adresa je prý neplatná a balík nemůže být doručen. (Adresa byla stopro platná a naprosto vpořádku). Okamžitě jsme tedy zavolaly službě balikdozahranici, kde nám nebyli schopni pomoct a pouze nám dali číslo na přepravní společnost UPS. Na infolince polského UPS nám nějaká paní nejprve řekla, že pokud nám balík nedoručí, můžeme si ho vyzvednout v pick up pointu poblíž apartmánu. Zajásaly jsme a chystaly jsme se na vyražení do města. Jenže nám najednou došlo, že nám balík nemusí vydat tentýž den a druhý den ráno jsme odjížděly. Volaly jsme tedy znovu na infolinku, kde nám tentokrát paní řekla, že je balík v UPS centru 15 km od centra Krakova, jelikož naše apartmány vyhodnotili jako nemožné pro doručení. Kapku naštvané jsme začaly hledat dopravu do tohoto místa, ale na druhou stranu jsme cítily úlevu, že tam pas je (paní řekla, že tam leží stoprocentně).

Přibližně po hodině jsme dojely na místo, kde není ani noha, dokonce ani chodník a v šatech jsme vypadaly jako společnice, které právě vyhodily kamioňáci. Bylo děsný vedro a vyprahlo. Stále ste ale na nás mohli najít úsměv, jelikož byl pas na dosah. Příznivý byl i čas, bylo kolem jedné hodiny odpoledne.

Poté, co jsme se doplahočily do centra UPS, dozvěděly jsme se ale nepříjemnou zprávu. Balík je s kurýrem v dodávce. V tu chvíli už jsme trochu vybouchly a nevěřícně mávaly rukama, jak je to jen možné, když nám paní na infolince jasně řekla, že je balíček tady. Děsila jsem se, že tu budeme muset čekat do večera na balík, v místě, kde není poblíž žádná restaurace ani park, kde bysme mohly vyčkávat. Vrátit se do centra města a stavit se sem večer nepřipadalo při tom plahočení ve vedru v úvahu. Naštěstí nám pán řekl, že tu kurýr bude přibližně do 16 hod. Přibližně 2 hodiny jsme tedy čekaly v UPS na ten blbej pas a hrály přitom dobyvatele na jejich PC. Cítila jsem se bez energie a veškerá dobrá nálada se vytrácela. Vlna euforie se dostavila až v momentě, kdy nám pán předával balík a já už se nemohla dočkat, až do sebe kopnu nějaký drink v prvním baru, který potkáme. Kolem půl páté jsme se už blížily do města a hned po vyběhnutí z vypečené tramvaje jsme zalezly do první restaurace, kterou jsme uviděly. Byly tam úžasné švédské stoly a pestrá nabídka. Nandala jsem si lasagne a najedly jsme se venku na terase s výhledem na kostel, kterých je mimochodem v Krakově nespočet. Jeden nádhernější než druhý.

Zbytek dne jsme si užily jak jen jsme mohly. Nadýchaly jsme se atmosféry města a skončily na drinku v baru, kde hrála živá hudba, ostatně jako po celém městě. Krakov nás ucvhátil a přestože jsme měly nějaké ty starosti, nakonec jsme byly odměněny. Stálo to nakoenc za to!

UBYTOVÁNÍ

Ubytované jsme byly přes Booking, kde jsem našla krásný umělecký retro apartmán kousíček od hradu na Wawelu, od řeky a tak 20 minut chůze od náměstí. Byla to ideální volba. 5 minut od apartmánu byla zastávka tramvaje, která nás dovezla na autobusové nádraží a u apartmánu také krásně začínala „promenáda“ podél řeky. V centru města jsme byly během chvilky a přesto jsme si užívaly ticho a klid. Apartmán byl ve staré zrenovované budově, která dýchala atmosférou a uvnitř měl vysokánské stropy. Vestavěné patro nám nabídlo ložnici a pod ním se nacházela kuchyně s kulatým jídelním stolem uprostřed a obývák, nad jehož gaučem byl pověšený klavír viz. fotka. Prostě nádhera. Nemohly jsme se nabažit. Na náš ateliérový apartmán se můžete podívat zde.

 

CENY

V Krakově jsou ceny o něco málo levnější než v Praze, nikde tedy nebudete v příliš velkém šoku a můžete si dopřát výborný oběd za relativně přívětivou cenu i na samotném násměstí. Aperol za 100,- nekoupím pomalu ani u nás v Českých Budějovicích. Lístky na tramvaj stojí v přepočtu 16,- na 20 minut. Pokud tedy hledáte výlet, při kterém nebudete muset smutnit nad hodováním si v restauracích, Krakov vřele doporučuji.

CELKOVÉ VÝDAJE

Koho by zajímala celková cena výletu do Krakova na 3 noci, na jednu osobu vyšel výlet se vším maximálně na 5000,- na osobu. V ceně jsou 3 noci v nádherném apartmánu dohromady za 2000,- na osobu, zpáteční autobus z/do Prahy za cca 800,- na osobu a jídlo, pití a menší nákupy ve městě. Kdo nechce vysedávat po restauracích a nakoupí si zde v sámošce jídlo, podle mě se dostane i na 4000,-. Obchody s potravinami tu nabízí pestré zboží (valily jsme oči a cítily jsme se jak daleko předaleko na západě) za krásné ceny.

Pokud o návštěvě Krakova přemýšlíte, neváhejte ani na chvíli. Cítila jsem se tam krásně a mohu s čistým svědomím říct, že jsem v tak moc krásně zvláštním městě nikdy nebyla. Tu zdejší atmosféru musíte zažít.

Kdyby vás něco zajímalo, co jsem tu nezmínila, neváhejte se mě tu pod článkem zeptat. 🙂

K.


, líbílo se: 4x

Napsala Kler

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *