Již druhým dnem jsem oficiální držitel titulu Bc. z ekonomiky podniku se zaměřením na marketing. A řeknu vám jedno. Vzhledem k tomu, že v této době není nějak příšerně těžké tento titul získat (na většině českých školách), necítím se nijak spešl. Tahle dvě písmena před jménem mě od ostatních titulářů i beztitulářů v první řadě nijak neodlišují. Tituly já beru trochu jinak.

Jelikož si nyní většina firem své zaměstnance stejně musí zaučit podle svých postupů, softwarů a programů, získané znalosti na vejšce vám pravděpodobně v pracovním životě nebudou zdaleka stačit. Pro mě můj bakalářský titul znamená následující. Je to spíše titul za zvládnutí cílevědomosti, dochvilnosti, zvládání stresu, timemanagementu a výdrže. To, že máte titul, dokazuje, že jste byli schopni řešit konkrétní úkoly, které jste si často nemohli zvolit, umíte pracovat s daty a s informacemi, dokážete se nějak popasovat s učením na zkoušky, státnice a s psaním závěrečné práce. Rozhodně si tedy nemyslím, že je vejška úplně zbytečná a nic nedokazuje. Každý, kdo alespoň tento první titul má, musí souhlasit s tím, že je o něco obohacený. Někdo více o znalosti, někdo o zkušenosti. Každopádně jsme blíž k tomu postavit se na vlastní nohy a lépe zvládat životní situace. Někteří umíme lépe vystupovat před lidmi. Někteří jsme si oprášili jazyk.

Tento článek píšu také z toho důvodu, že mi příjde, že se v této době odrazuje od následujícího studia po maturitě. Že všechny školy v Česku stojí za nic a ty 3 roky jsou naprostá ztráta času. Že nám maturita vklídku stačí. Jasně, stačí, ale záleží, jestli již máte nějaké vize, záleží, jací jste a jakým způsobem se chcete ve svém životě posouvat. Bakalář posun je. Naopak ale samozřejmě věřím, že má pro někoho opravdu větší smysl, když na vejšku nejde a věnuje místo toho čas své vlastní praxi a vývoji.

Vejška pro mě byl stres. Děsnej. Obecně jsem člověk, který se stresuje běžnýma věcma, které by většinou lidí pravděpodobně ani nehlo, tudíž školní stres byl pro mě zdvojnásobenej. Často jsem si nevěřila a často jsem se nervozitou při prezentacích ztrapňovala. Děsila jsem se zkouškového a pár dní před státnicemi jsem se skoro složila. Na druhou stranu jsem ale zažila ty úžasné pocity zadostiučinění, kdy máte chuť vyskočit do nebe a strašně se chválíte za to, jací ste borci. Ty úspěchy následně veškeré stresy vynulují a často vše i převýší.

Občanku bych si kvůli titulu asi neměnila, ale za měsíc se mi změní manželstvím příjmení, tudíž bude výměna nutná. Začínám si uvědomovat, že ze mě bude úplně jiný člověk. Jakmile jsem si totiž své nové jméno s titulem napsala, působilo tak cize… Uznejte sami. Dvě úplně jiné identity.

 

 

Klára Chmelařová -> Bc. Klára Vernarcová

 

 

Nevěsty. Titulářky. Jak dlouho trvalo, než jste si zvykly na téměř komplet nové jméno? Týden? Měsíc? Rok?


, líbílo se: 5x

Napsala Kler

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *